|
|
|
| ||
|
Nové články Zpravodajství Kronika PORGská Ankety Rozhovory Výkřiky do tmy Knižní koutek Počítačové hry Praskající bubínky Literární patvary Křeče bránice Ostatní články Fotografie Downloady Freeware hry Programy Wallpapery Zajímavé odkazy Adresář e-mailů Redakce Echa Obsahy  |
Naposled?
Tímto článkem vysvětlím zasvěceným i nezasvěceným celé dějiny "usovství" a pokusím se udělat za ním s konečnou platností tečku.
Jak to vlastně začalo? Asi všichni znáte Josefa Gattermayera - někdy také Pepuse. A právě toto jméno bylo v primě impulsem pro vytvoření prvních tří jmen: Tomus, Martus a Vitus. Jirka nám ke koncovce "us" moc nepasoval, a tak jsme vymysleli "ix", zdánlivě připomínající komixového Asterixe s Obelixem. Nezávisle se přidal Honza se svou přezdívkou Dobrovod, jeho tehdejší počítačovou zkratkou ve školní síti. Vytvořili jsme skupinu. Naším nevyhlášeným führerem se stal Tomus.
Naše pověst a dějiny. Hned od začátku byla naše jména shazována v posměch třídě a stali jsme se nechtěným středem pozornosti a častých vtipů. Snad to bylo odlišností oproti zbytku třídy - ocitli jsme se v ústraní. A tehdy jsme udělali Chybu s velkým Ch (já osobně si nemyslím, že to byla chyba - prostě jsme byli sví - pozn. Tomus): Vykašlali jsme se na jiné názory a stáli za svým : "Nic vám neděláme, ani vy nám nic nedělejte." Ano, to byla velká chyba, ale v té době by jsme nic proti narážkám neudělali, naopak - dali bychom tím najevo, že nám posměch vadí. Navíc se pozměnil náš slovník a to nás ještě více odcizilo od ostatních, naproti tomu to jaksi stmelilo nás. Vrcholem odcizenosti byl konec sekundy, kdy jsme s ostatními komunikovali jen výjimečně (mně osobně se ani nechtělo přiřazovat ke zbytku třídy - pozn. Tomus). Na začátku tercie se začínalo svítat na lepší časy, i když to stále nebylo vidět. Začali jsme vydávat časopis, zajímat se víc o kulturní život. Musím říct, že i Terciazeen byl na začátku zatracován, ale nakonec jsme prosadili své. S kvartou se zrodilo Echo (jehož osmý díl právě čtete) a stalo se "uznávaným" a čteným časopisem. Potom náš slovník a chování začalo samovolně znovu směřovat do normálu. Zhruba v té době za mnou přišel Martin s nabídkou, která mě už dlouho užírala: "Skončíme." Řekl jsem: "Ano", i když jsem si od toho zpočátku moc nesliboval a říkal si, že stejně každý řekne: "Usem jsi, a usem zůstaneš." Nejde ale být usem donekonečna a všechna sranda jednou končí. Potom jsme o tom řekli Tomášovi a ten se k nám přidal (můj názor je, že jsme se samovolně začlenili - naše záliby, slovník a chování už zdaleka není tak extrémní… - pozn. Tomus). Zůstal odpadlík Jiřík, který odmítl a Dobrovod, se kterým jsme o tom nemluvili. Někteří s námi začali mluvit a projevovat cosi , co (doufejme) je přátelství, jako Adam V., David S., Markéta nebo další. Je jich mnohem víc, ale ti kvůli nám nehodlají poškodit svou třídní image. Samotní jsou ale i oni příjemní. Martin navíc také navázal kontakt. Chtěl bych se mu tímto omluvit za moji nevědomost, drzost a vlezlost - sorry. Visí zde pořád otázka konce. To vyvolává myšlenky jako například : "Můžu si říct, že nejsem Us a nebýt jím? Pomůže mi to alespoň k něčemu? Stane se tím něco přelomového? Je to snad cesta k vyspělosti? Změním se, když změním jméno? Jde takhle narychlo změnit povaha a myšlení?" Odpovědi jsou různé. Je ale jisté, že teď se něco děje.
O co nám jde? Možná si někdo všimnul, že se už jako Usové prakticky od začátku kvarty nechováme. Pro lepší představu vám vyobrazím představu typického Usa sekundána. Typický Us té doby z pohledu pozorovatele odpudivý člověk, zajímající se pouze o počítače, který se chová jako úchyl. To není všechno, ale stačí to pro nastínění situace v sekundě. Teď se schválně zajděte podívat do kvarty a koukněte se, kdo je u počítače. Schválně si zajděte za kterýmkoli z nás, kteří chtějí konec, a promluvit si o jiném tématu než o počítačích. Ta změna ale není náhlá, nýbrž (hnusné slovo…(používej místo něj "anóbrž", to zní o dost líp - pozn. Tomus)) trvala už skoro rok. Teď už se ale cítíme natolik připravení vystoupit jako normální, že můžeme říct : "Já nejsem Us, protože se tak nechovám." Teď jde pouze o to, jak to příjme okolí. Dalším vroubkem jsou jména. Jde o to, že jestli už myšlenkově nejsme Usové, pak nepotřebujeme svoje stará jména. Vždyť my máme svoje vlastní jména, jen jsme je dosud moc hojně nepoužívali. Proto říkám : "Odhoďme je, protože jsou nanic." Co nám ještě zbývá z typického Usa? Myslím, že nic. Najdeme tedy vhodné místo a pohřbíme ducha usovství, všechno to ponižování, ale s tím i krásné vzpomínky na bezelstné mládí (a kvetoucí louky a holubice a podobné zhůvěřilosti - pozn. Tomus). Bez toho to nepůjde - každé plus má své mínusy. A teď slibovaná TEČKA
Autor článku:
|
Související články |